Dosluhující student s nadšením pro věc, občasnými sentimentálními sklony a láskou k přírodě, mezi jehož záliby patří vývoj SW, grafika, sazba, hra na kytaru a přátelé.
Podíval jsem se, kdy jsem naposledy přispíval – s hrůzou v očích jsem zjistil, že tomu bude pomalu rok. Nevím, jestli je to tím, že ten čas tak letí, nebo jsem lemra. Určitě časem, lemra nejsem. Asi se hodí pořádně si posypat hlavu popelem. celý příspěvek
Temně žluté problikávající zářivky jen nepatrně osvětlují hnědé obložení. Prázdný vozíček stojící v rohu chodby, kam světlo jen sotva dopadá, čeká na svého pacienta. Ticho prokládané občasným zakašláním čekajících v pravidelných intervalech narušuje tlukot kapek padajících do poloplných kbelíků pod potrubím. Ve vzduchu se vznáší vlhký pach sádry a plísně. Poznali jste starou chirurgii? Jestli ne, tak už ani nepoznáte – dnes již není mezi námi. celý příspěvek
Milý Ježíšku, vím, že jsem se nějakou dobu neozval. Vlastně pár let. Ale znáš to, puberta, maturák, zkouškové. Vlastně to asi neznáš, ale zřejmě tušíš, co tím myslím. Několik posledních týdnů si však říkám, že je možná nasnadě, abych se ozval. celý příspěvek
Už několikrát jsem Kláře slíbil, že se za ní přijedu podívat do naší matičky Prahy. Protože to poprvé nevyšlo a podruhé se mi nepodařilo zkonstruovat nějakou rozumnou výmluvu (navíc Klára použila svůj prostěrozkazovací styl vyjadřování), připadla návštěva hlavního města na čtvrtek. celý příspěvek
Vždycky jsem si říkal, že práce v pohostinství musí být fajn. Nasytíte hladovějící strávníky, popřípadě jim kusem žvance zacpete ústa a spokojeně si odkráčíte domů s pocitem, kolik lidí jste dnes zase zachránili od úmrtí vyhladověním. Ne vždy se ale zasytí a ne vždy jim nějaké to sousto znemožní mluvit. celý příspěvek
22:40 – pomalu bych měl vyrazit na kotě (ne, nejedná se o překlep ale o jeden z mnoha novotvarů, kterými já ani Klára nešetříme). Nebojte, nic mu neudělám. celý příspěvek
Je neděle večer. Většina mých vrstevníků buďto balí kufry, nebo už dorazila na internát, kolej či privát a kufry spíš vybaluje. Já nedělám ani jedno. Před chvílí jsem dorazil domů z jednoho z domažlických podniků, kde jsem byl posedět s mojí spřízněnou duší – Barčou. celý příspěvek
Rok se s rokem sešel, Vánoce jsou zase za dveřmi a já stejně jako vloni, nebo dokonce víc, nevnímám jejich kouzlo. Nevím, jak se to stalo, že ze mě tak rychle vyprchalo, ale určitě je to škoda. celý příspěvek
Původně jsem měl připravený rozsáhlý úvod, kde si stěžuji na mé trable se statistikou, ale vzhledem k tomu, že článek i tak slušně nabývá na objemu, rozhodl jsem se jej vypustit. Zkrátka, po půl roce je tu zase Po minutách celý příspěvek
Je konec listopadu, listí již opadalo a to, které to ještě nestihlo, se jistě chystá v blízké době opustit své větve a uchýlit se k poklidnému zahnívání do země. celý příspěvek