Milý Ježíšku

Milý Ježíšku,

vím, že jsem se nějakou dobu neozval. Vlastně pár let. Ale znáš to, puberta, maturák, zkouškové. Vlastně to asi neznáš, ale zřejmě tušíš, co tím myslím. Několik posledních týdnů si však říkám, že je možná nasnadě, abych se ozval. Zrovna jsem přišel z města, kde jsem strávil podivný večer, a potom co jsem si dal sprchu, nemám vůbec chuť spát. Sám se tomu divím, oči se mi zavírají, na mozku jsou poznat nějaká ta pivka, ale prostě nechci. Udělal jsem si svůj oblíbený čaj s medem a ještě pustil notebook. Proto píšu v takovou pozdní hodinu. Předpokládám, že Tě můj email/dopis nezvbudí, protože buď nikdy nespíš nebo si jej přečteš ráno. I když vlastně ani nevím, kdy u Tebe ráno začíná.

Poslední roky mě naprosto opouští vánoční nálada a já vůbec nechápu proč. Nedoufám, že mi řekneš důvod. Jsem moc starej (hnusnej a blbej, dodala by Klára, protože takoví už v dvaadvaceti prostě jsme) nebo za to může zkouškové období, které přichází hned v závěsu na Novým rokem? Opravdu netuším. Jen vím, že vůči Vánocům začínám být absolutně apatický, což se snad se Štědrým dnem změní. Pořád moji ignoraci Vánoc připisuji vysoké škole, ale vlastně ani nevím, čím si to zasloužila. Možná kvůli ní mám méně času, ale toho mají málo přece všichni, nemám pravdu? 

To mě přivádí do té části dopisu, kde bych měl vyjmenovat, co všechno bych chtěl k Vánocům. Naštěstí jsou pryč ty doby, kdy jsem společně se sestrou dychtivě očekával den, kdy se ve schránce objeví katalog hraček z Tesca, a pak ho celý několikrát prolistoval a vybral z něj nejméně 5 hraček, jež bych chtěl vidět pod stromečkem. Nedávno jsem šel kolem regálu s něčím podobným a říkal jsem si, jak jsem rád, že už tyhle blbosti nechci.

Když jsem říkal Kláře, že Ti hodlám napsat, ptala se mě, jestli pujde o takové ty infantilní kecy typu "Chtěl bych pro všechny lásku". Ono to zní hrozně legračně, ale ať jsem se na tento dopis zkoušel podívat, jak jsem chtěl, nakonec z toho stejně infantilní a sentimentální kecy vyjdou. Ostatně, co se dá ode mě čekat. Znáš mě moc dobře, jestli je pravda, že nad námi neustále bdíš. Což mimochodem docela obdivuju – občas to musí být o nervy. Já bych asi už skočil z okna být v tvé kůži, jenže ty žádná nemáš, možná proto to bdění nějak zvládáš.

Vrátím se k tomu, co bych chtěl. Asi to bude světový mír. To bych Ti řekl, kdybych byl Miss Universe. Jenže já nejsem Miss (titul se neslučuje s mým pohlavím) a už vůbec ne univerzální. Zmiňoval jsem věčný nedostatek času – skutečné zlo. Připadá mi, že nikdy dřív jsem tak často neslýchával větu "Já vůbec nemám čas". Ani já sám ji nepoužíval. Ale poslední dobou nemá nikdo čas na nic. Proč? Nešlo by teda nějak natáhnout den? O pár hodin třeba? Asi namítáš, že by se nic nezměnilo, a máš zřejmě pravdu. Tak nic.

Na řadu přichází zdraví. Oblíbená frázička, která naplňuje veškeré gratulace a přání. Jenže ona se asi nepoužívá jen tak. Hrozné je, že donedávna jsem ji prostě jen jako frázi vnímal a i používal. Dneska nějak vidím, že zdraví postrádá spousta lidí kolem mě, ačkoliv to tak na první pohled nevypadá. Takže pokud by to bylo možné, trochu jim toho zdraví dopřej.

Peníze – věc, která se mnohdy nepřeje, jen abychom nevypadali jako materialisté. Většina národa ale nemá prostředky k tomu, aby si změnila plat stejně jako poslanci. A ono by ani nešlo o ten plat. Stačilo by, kdyby občané neslýchali každou chvíli, že něco vzroste. Něco, cokoliv, jen ne jejich výplata. Bylo by hrozně fajn, kdyby na penězích nezáleželo, jak se obvykle říká. Ale zaleží. Nebýt peněz mých rodičů, nestuduji a nejím (ať mi nikdo nevykládá, že studium není o penězích). Takže nějaká ta injekce každému, kdo ji potřebuje, by bodla.

Budu teď hodně sentimentální, když popřeji lásku? Zní to skutečně jako klišé, jenže já si nemohu pomoct. Každou chvíli se někdo rozchází a já, ačkoliv je to přirozenné, mám pocit, že by to tak nemuselo být. Lidé, kteří spolu žijí dlouhou dobu, se pomalu stávají raritou. Samotného se mě bohužel takové emoce netýkají (alespoň ne teď), těžko tedy mohu posuzovat něco tak složitého. Bylo by ale supr, kdybys lásku dopřál aspoň těm, co si ji skutečně zaslouží...

Štěstí, muška jenom zlatá. Jak jenom? Nechápu, co tam to slovo dělá! Navíc štěstí maj vždycky prasnice a to není fér. Byl bych rád, kdybys štěstí nadělil především nám, co nás za pár dní čeká zkouškové období, protože ho teď budeme asi maximálně potřebovat.

Možná tTřekvapuje, že se ozývám po několika letech a ani nechci nic hmotného. Ono to zas není tak překvapující. To, co potřebuji, si stejně pořídím během roku nebo požádám rodiče. Nemusím na to čekat do Vánoc. Ono se tak nějak zapomíná na to, že Vánoce nejsou o dárcích, stejně tak jako, že Nový rok není o kocovině.

Nějak nevím, co napsat na závěr. Byl bych rád, kdybys mi dopřál kombinaci výše zmíněného tak, abych mohl být spokojený :) Moje přání mají aspoň jednu výhodu – nemusíš si na ně brát půjčku a shánět je v obchodě jako tvoje televizní parodie. Jestli Tě můžu ještě o něco poprosit, potkáš-li na území naší země toho dědulu z Ameriky, natrhni mu zadnici. Díky.

Snad nejsem moc náročný a snad nevypadám příliš jako samaritán – určitě to nebyl účel. Přeji Ti pěkné Vánoce a čistý vzdušný prostor, protože věřím, že mezi letouny se s těmi tvými křidýlky (hrůza, zní to jak produkt fastfoodového řetězce) na zádech asi špatně létá.

Měj se pěkně.

S pozdravem,
teď už brutálně ospalý Kajda

PS: Omluvte mou případnou chabou stylistiku. Jsou tři v noci a moje mozkové buňky jsou navíc ovlivněny dvěma dvanáctkami. Chtěl jsem napsat něco autentického... Samozřejmě přeji krásné prožití vánočních svátků a novoroční oslavy bez zvracení a bolehlavu i všem věrným návštěvníkům blogu :)