Každý někdy trochu zavzpomíná, někdo častěji, někdo málokdy. Někteří lidé si vybavují, co dělali před dvaceti lety, a jiní si sotva pamatují, co měli včera k obědu. Ať už tak, či onak, pokaždé se musejí podívat zpět, do minulosti. I my jsme nahlíželi do minulosti — daleké i té nedávné — a své vzpomínky skryli do článků v této rubrice.
Se začátkem svaťáku si každý z nás uvědomil, že vlastně nic neumí, nic nemůže stihnout a už vůbec přece nemůže odmaturovat. Vždyť to nejde zvládnout. Takové záchvaty ale občas prolínalo i dodávání sebedůvěry: „Já to zvládnu. Zvládli to jiní, a to byli blbější.“ celý příspěvek
Postupně zesilující hlas budíku, který se neomylně v 6:40 probouzí k životu, jako každý pátek otevírá moje zalepené oči. S velkou dávkou nechutě je rozlepuji a zvedám se z postele. Už vím, že není dobré sestavovat si rozvrh neuváženě, zbrklým jednáním a na poslední chvíli.V mírně rozespalém stavu, skromně nasnídaný, sedím v tramvaji a téměř apaticky pozoruji okolí. Na Sadech jako každý den vidím paní rozdávající deník Metro a na náměstí Míru partičky lidí zdravící se gangsterskými gesty, jak vypalují jednu za druhou… celý příspěvek