Jen tak jsem listovala, narazila jsem na článek o geocachingu seznamující veřejnost s touto volnočasovou aktivitou – ježíš, to je teda novinka. Pak jsem objevila článek o LARPU a říkám si, ježíš, co to je za novinku?
Krátké shrnutí, o co vlastně jde. LARP je jakési improvizované divadlo, kdy režisér nastíní charaktery postav a jejich dosavadní životy a dál už je to jen na vás. Rozdíl od divadla je ten, že hrajete jen pro sebe a ostatní hráče, jste tedy zároveň hercem i divákem. Hned od začátku mě to zaujalo, protože mám divadlo ráda a hrát někoho mě baví. (Začínalo to vždy hraním doma na paní učitelku, pak pokračovalo parodováním paní učitelek na třídní akci.) Neváhala jsem, vytvořila si účet a přihlásila se na první hru, která mě zaujala a korespondovala s mým volným večerem, a zaplatila za tuto srandu kilo.
„Panebože, Kláry, ty jsi docela odvážná. Bůh ví, co se z toho vyklube, řekni mi pro jistotu, kam jedeš. A ví to tvůj přítel?“ Taková byla reakce mé spolubydlící, když jsem řekla, že jedu někam na druhý konec Prahy do nějakého bytu hrát si na lesbu. Malinko mě znejistila, tak se k mým obavám, zda roli zvládnu, přidaly i obavy, jestli mě tam někdo v lepším případě neznásilní a já si za to ještě zaplatila. Při vstupu do bytu, kde to vypadalo, že se tam opravdu bude něco dít, se moje druhé obavy rozplynuly. Sešlo se nás 6 hráčů, 1 režisérka, 1 fotograf a 1 majitel bytu. Režisérka nás lehce uvedla do hry a rozdala malé dotazníky, kde jsme zaškrtli, jaké 2 postavy chceme hrát a jakou postavu určitě hrát nechceme, charakter postavy byl jen trochu nastíněn, a pak jsme každý obdrželi A4 s popisem své postavy. Nastala vtipná situace, protože já jsem dostala postavu Anny a jiná slečna, která se jmenuje Anna, dostala postavu Kláry, navíc Klára a Anna byly partnerky. Každý pak ještě s papírem přišel zvlášť na konzultaci k režisérce a mohlo se začít…
Děj se odehrával v bytě, kde bydlí homosexuální aktivistka Sabina se svou ženou a dcerou, a na návštěvu přichází její dlouholetá přítelkyně Anna, již dlouho neviděla, se svojí partnerkou Klárou. Jako třešnička na dortu do této zajímavé sešlosti vstupuje jistý Daniel. Už velmi pozoruhodný mi přijde začátek, kdy v roli Anny vstupuji do pokoje a velmi nadšeně se vítám s lidmi, které jsem tak dlouho neviděla a moc mi chyběli, přitom je vidím poprvé v životě. Velmi záhy se rozjíždějí zajímavé vztahy a padá i moje první obava o zvládnutí role. Když začíná příběh trochu váznout, nastupuje skoro deux ex machina v podobě dvou telefonátů zvenčí, které opět zajímavě zamíchají kartami. Je neskutečné, jak se do role Anny vžívám a úplně mi běhá mráz po zádech, když zažívá Anna nepříjemné životní situace. A na konci hry brečíme v obětí s neznámou Annou, vlastně mojí partnerkou Klárou. The end!
Na každém správném konci textu podle layoutu z červené učebnice musí být shrnutí. Takže to sum up: naprosto strhující zážitek plný emocí, díky kterému jsem si vyzkoušela na chvilku být někým jiným, řešit problémy někoho jiného a zároveň být pořád sama sebou. Svět Larpu se mi vážně moc líbí a už sjíždím na české larpové databázi recenze :)
Líbí se Vám tento příspěvek?
Udělejte autorovi radost a přispějte komentářem nebo o něm dejte vědět i ostatním.