Rozhodně to ale prosím neberte jako předsevzetí, protože já si žádná do následujících měsíců nedávám! Bravurně je totiž zvládám generovat v průběhu roku, jejich plnění mi však jde o poznání hůř. Jeden příklad za všechny: Dneska půjdu spát brzy, abych ráno vstal dřív. Nejenže jdu spát pozdě, ale, jak asi čekáte, ani nevstanu brzy.
V tomhle článku vydaném po sto letech bych však rád ospravedlnil svoji odmlku. Nemůžu tvrdit, že bych v uplynulých 15 měsísích neměl o čem psát, to určitě ne. Ba naopak, poslední rok pro mě znamenal dost změn. Problém byl jinde. Většina mých přátel asi už tuší kde; totiž v čase. Prostě nemám čas. Není to klišé, výmluva, je to pravda. Určitě!
Paralelní programování
Zní to jako sranda. A možná i je. Nakonec většina mých kamarádů tuhle legrácku zvládla na první pokus, já však nikoliv. Prakticky celý leden se trápím s jedninou věcí – semestrálkou na PPR. Píšu ji v jazyce, s nímž dělám poprvé; používám techniky, které vidím poprvé, a tak jsem rád, když ji na konci měsíce po sepsání několikastránkové dokumentace odevzdám. Následuje zkouška. Neúspěšná. Naneštěstí dopadá stejně i nově přidaný dubnový termín. Přinejmenším je rozhodnuto – státnicovat letos nebudu.
Chodsko.net
Když se tak nějak samy vyřešily PPR a když nemusím zrovna pracovat na dalších semestrálkách, věnuji se tou dobou ještě veřejnosti neznámému projektu chodsko.net. Portálu, který má soustředit veškeré informace o mém rodném kraji, informovat o probíhajících akcích, o zajímavostech v okolí a poskytovat spoustu dalších materiálů. Chodsko.net vznikalo přibližně rok a půl, stalo se tak mým časově nejnáročnějším projektem. Letos na přelomu října a listopadu se konečně dočkalo slavnostního spuštění, a jak se zdá, stabilně se mu daří!
I am a developer!
"Letos bychom na ten veletrh měli jít," řekli jsme si v březnu s Davidem a taky tak udělali. Získali jsme spoustu informací a ještě více reklamních předmětů, nenapadlo nás však ani přinejmenším, že na nás hned druhý den budou v e-mailových schránkách čekat pozvánky na pohovor. A tak se tak nějak stalo, že jsme o prázdninách už byli regulérními zaměstnanci. Upřímně, tohle jsem nečekal. Vím, že o náš obor je zájem, ale že až takový?
Takže se ze mě stal developer nebo vývojář, chcete-li, nikoliv však programátor. Dělám tím bordel v hlavách všech rodičů a možná i vrstevníků, nikdo vlastně neví, co dělám. Zatímco programátor pouze přetváří návrh softwaru na program, vývojář se podílí i na návrhu. Návrhu čeho, ptáte se? Takové šikovné aplikace, která usnadňuje práci lidem ve společnostech po celém světě!
Květná ulice
Asi vás napadne, že společnost, která mě zaměstnává, nebude zřejmě sídlit v Domažlicích. Letošní vstup do pracovního procesu pro mě tedy znamenal i změnu bydlení, tentokrát už tak nějak napořád. V čase mezi zápočty tedy sháním byt a po několikatýdenním hledání jej konečně mám – stěhuji se do mile vyhlížející Květné ulice.
Zatímco se v Evropě rozbíhá imigranstká krize, já si v klidu maluju ložnici korkovou barvou (taky jste nevěděli, že existuje?). Nové bydlení asi téměř automaticky doplňuje i návštěva švédského řetězce Ikea a oddělení domácích potřeb v Tescu. Zařizování bytu není žádná sranda. Na začátku září už ale spokojeně bydlím.
Musím říct, že mě docela překvapilo, jak mé konzervativní já tuto změnu zvládlo bez sebemenších stigmat, obzvlášť vzpomenu-li si na mé první týdny v Plzni, když jsem nastoupil na FAV. Teď si v Plzni už pomalu připadám jako doma a stačilo na to půl roku. I přes to bylo při stěhování z Domažlic nesmírně zvláštní vidět svůj domov sbalený do dvou velkých krabic (ano, byly opravdu jen dvě :)
Čtvrt století
My narození v krásném roce 1990 máme jednu nespornou výhodu oproti našim o několik let mladším či starším kolegům. Snadno a rychle z koncovky letopočtu zjistíme svůj věk, a ten letos dosáhl polokulaté pětadvacítky. Věk jako stvořený pro to, abychom si vzájemně postěžovali, jak už jsme staří, jak už nikoho na gymplu neznáme a jak někteří z nás na fotkách vypadají jako vysloužilé matky s hypotékou na krku.
Vedeme tyhle řeči s oblibou a smějeme se jim. Doufám, že i za dalších 25 let se jim budeme smát :)
Resumé
Rok 2015 byl plný změn a časově mě opravdu vytěžoval, jak jen mohl. Troufám si předpokládat, že v roce následujícím to tempo trochu zvolní, skoncuju se školou a už budu jen chodit do práce. I vám, kteří ještě občas zabrouzdáte sem na blog, přeji, ať se vám v roce 2016 daří, všechno stíháte líp než já a plníte předsevzetí, pokud nějaká máte :)
Líbí se Vám tento příspěvek?
Udělejte autorovi radost a přispějte komentářem nebo o něm dejte vědět i ostatním.