Ale už teď mi utíká jedno cvičení, u nějž jsem účast zcela vyloučil – nevěděl a nenapsal bych nic.
A proč to všechno? Protože mám kocovinu. Proč? Eine gute Frage. Možná jsem měl pocit, že pivko a pár panáčků udělají semestrální práce za mě, že mi bude při pondělku líp, že vyléčím své nachlazení nebo že jsem se už dlouho neopil. Poslední možností je, že bych kontaminaci mojí krve mohl na někoho svést. A vězte, pokaždé se někdo najde. Ale budu fér a posypu si hlavu popelem – moje chyba a teď trpím! Nicméně, vrátím se ke včerejšku…
Z nevinné procházky kolem Boleveckých rybníků, která plynně navázala na můj a Luciin rozvrh, se vyklubal večer, jenž nevinný rozhodně nebyl. S velkou radostí jsme uvítali možnost koupit si u Kamenného rybníka pivo do kelímku. A tak jsme se posadili na břeh a s dvandou v ruce pozorovali, jak za obzorem mizí slunce a jak zároveň i světlo na hladině rybníka ustupuje tmě. Jenže se vloudila malá chybka – celé odpoledne jsme nic nejedli, tudíž musely naše další kroky směřovat do Alberta, kde k naší smůle neměli ani rohlík. Kandidaturu na večeři tedy obsadila mražená pizza a olivy.
Protože už pár dní si neustále stěžuji na živoření na bytě, nemohl jsem Lucii odepřít malý exkurz do kuchyně – vysvětlit, jak se to má s ledničkou, nádobím apod. Mezitím se mi v troubě, která naštěstí nespadá do kategorie „nepoužitelné“, pekla pizza.
Jelikož venku bylo stále moc hezky a mrzelo nás, že balkon se nenachází zrovna u pokoje, v němž spím, rozhodli jsme se udělat si piknik na parapetu okna, odkud se nabízí vskutku krásný pohled na rozsvícenou Plzeň. Sice trochu hrozilo, že neopatrným pohybem odešleme misku s olivami o sedm pater níž, a to přímo na asfaltový chodník před panelákem, ale to nám v daný okamžik nějak nevadilo.
Možná proto, že s odfouknutím víčka lahve oliv zazněl i pleskot lihoviny o skleničku. Když už mám na bytě zcela výjimečně nějaký ten alkohol, tak ať ho přece nepiji sám. Jenže sklenka sklenku mine, konverzace se rozjede do nezadržitelných mezí a obsah láhve klesá, zatímco promile vesele stoupají.
S potěšením mohu konstatovat, že v tuto chvíli mi bylo ještě příjemně. Hezky jsme si popovídali, nepohltilo mě ticho pokoje a starosti kolem na okamžik opustily moji mozkovnu. Pak ovšem přišel zvrat. Hodina posledního autobusu linky číslo 30 se přiblížila, což Lucii nutilo k odjezdu. Jako správný gentleman jsem samozřejmě vyloučil, že pojede sama. Možná jsem ale udělal chybu.
Plzeňáci, jež znají plán integrované dopravy, tuší, kudy jezdí třicítka – nejdelší linka v Plzni. Její trasu poměrně silně zaznamenal i můj žaludek, který mi začal dávat jasně najevo, že prázdný žaludek a alkohol zkrátka nejdou k sobě. V doprovodu s jízdou ve třicítce pak už vůbec ne.
A kdyby jen tak. Po doprovození Lucie domů mě ale ještě čekala jízda tramvají, přestup a další jízda tramvají. Nechápu, proč všichni bydlí jinde než na Košutce.
Ani nevím, zda mi bylo špatně nebo ne, každopádně na Košutce mě ne zrovna mile vzbudil řidič. Beze slov jsem se sebral, vykráčel z tramvaje a až po dvaceti krocích si uvědomil, že konečná čtyřky není stanice, v níž jsem chtěl vystoupit. Zbýval mi tedy ještě pěkný kousek na byt. Ne však zas tak velký, aby mi pomohl vystřízlivět. I tak jsem během něj dokázal zneprovozuschopnit svůj telefon, díky čemuž jsem pak celou noc trpěl hrůzou, že je zničený.
Příchod na byt si moc nepamatuji. Nicméně, zhruba v tu dobu v mém žaludku probíhala malá defenestrace a já tak zalitoval padesátikoruny utracené za houbovou pizzu. Nevím, jak jsem usnul, kdy jsem usnul. V pět hodin mě ale probudilo světlo a okno otevřené dokořán. Zřejmě jsem chtěl vyvětrat a díky mému hlubokému spánku se už na zavření a zhasnutí nedostalo. Přitom oblečení, z něhož jsem se musel svléct, bylo vzorně složené na židli, bunda pověšená a boty na místě.
A ráno? Probral mě náš podivný spolubydlící. Lepší probuzení neznám...
Aspoň že telefon funguje, hlava se mi kapku pročistila a je přede mnou několik volných dní (které věnuji semestrálce, takže tak volné zas nejsou).
Mějte se pěkně a pijte střídmě :) Já už budu taky!
Líbí se Vám tento příspěvek?
Udělejte autorovi radost a přispějte komentářem nebo o něm dejte vědět i ostatním.