Celý tento večer je provázán mírnou dávkou nervozity, kdy se stále odkudsi vynořují nějaké neznámé vzorce a zákonitosti, trochou matematiky, kdy neustále sčítám body, kolik je třeba na splnění, velkou dávkou prokrastinace, kdy mě nejvíc zajímá, jaké jsou večery před zkouškou a jestli mi nepřišel e-mail (a co to je ten Facebook?), a hlavně obsedantních myšlenek – když se podívám na hodinky a bude tam zrovna 22:22, dám to! Sakra, 22:23. Jdou napřed, potvory! (Na wikipedii čtu, že léčba probíhá antidepresivy, no super.)
Během tohoto večera je nesmírně důležité plánování, neboli pěkně si rozvrhnout učení. „Teď si přečtu ještě jednu stránku a pak si půjdu vyčistit zuby.“ Samozřejmě, že nepřipadá v úvahu udělat všechny „koupelnové aktivity“ najednou při sprchování, to bych se pak ošidila o ty mini přestávečky.
Ale stále jsem nevyřešila otázku, kdy je nejlepší jít spát? A kdy do sebe přestat něco lejt a kdy udělat závěrečný opakování. A zda je možné ho provést v posteli? Na to je ještě potřeba vymyslet nějaký algoritmus.
Velmi děkuji za vaše případné postřehy v této problematice (napište mi prosím někdo, že máte taky obsedantní myšlenky!!), ale stejně byl článek napsán jenom proto, abych oddálila otevření té růžové bichle.
Líbí se Vám tento příspěvek?
Udělejte autorovi radost a přispějte komentářem nebo o něm dejte vědět i ostatním.