Všechny cesty vedou do Říma, i ta naše

1. den

Můžu říct, že pokud neodbavujete zavazadla, tak online check-in je opravdu dobrá věc, něco odklikáte doma na internetu a pak stačí přijít asi půl hodiny před odletem a nikdo už vás celkem s ničím neotravuje. Před vstupem na palubu stačí zamávat jednou cestovním dokladem a už se frčí.

Po příletu jsme nejdřív šli najít rezervovaný hotel. Byli jsme ubytovaný u sester Benediktinek, kterým se hned na recepci nezdálo, že budeme spát v jednom pokoji pro dva. Nasadili výraz: „Bez prstýnků v manželský posteli? To už tady rovnou můžeme otevřít hampejz.“ Ale nakonec nás ubytovali s tím, že nad postelí bude na nás dohlížet ukřižovaný Ježíš.

Pak jsme se vypravili do centra starého Říma, kde jsme s online rezervovanými vstupenkami předběhli mega frontu do Kolosea a šli hned dovnitř. Jo, lidi, internetový bankovnictví je taky supr věc :) Obrovská stavba každého upoutá svou velkolepostí a ještě, když si k tomu přičtete, že už tam stojí téměř 2 000 let, je to prostě bomba. Škoda, že teda půlka byla v lešení. Dál jsme okoukli Forum Romanum, což teda byla o něco menší paráda, neboť to byl jenom prostor, kde tu stál občas nějaký antický sloup, tam stál nějaký kámen a tam třeba nic, ale kdysi tam něco bylo. Večer jsme zašli do tratorie (prý rodinné restaurace, kde u plotny vaří babička nudle) a seděli jsme tam úplně sami. Římané prý chodí do restaurací déle, tak zítra půjdeme později.  

2. den

Jelikož nedisponujeme těma smártfounama, tak jsme si nechali počasí hlásit z domova. A domov hlásil, že dnes bude pěkně a zítra pršet, tak jsme se rozhodli toho dnes obejít co nejvíc. Začali jsme vatikánskými muzei, kde nás opět hřálo u srdce, jak předbíháme celou kilometrovou frontu, protože už jsme měli online vstupenky. To umění asi úplně ocenit neumíme, ale čeho jsme si určitě všimli, bylo, že všechny mužské sochy měly uražené své přirození. Jak poznamenal hned v úvodu filmu Andělé a Démoni Robert Langdon, papeži Piu IX. se to zdálo dost hambářské, tak někoho najal na brigádu, aby majzlíkem a kladívkem provedl kastraci. Dál jsme prošli Svatopetrské náměstí, Pantheon, slavné španělské shody, kde bylo milion lidí, fontánu di Trevi, kde byly tři miliony lidí, až jsem si říkala, jestli se tam něco nekoná, ale nekonalo, jen všichni turisté jako my šli podle checklistu Co musíte vyfotit v Římě. A večer jsme zakončili v místní tratorii, kde jsme i večer v půl 9 jedli úplně sami. Lidi, kde jste?

3. den

Předpověď počasí se vyplnila a chcalo. Tak jsme se šli postavit do fronty na Svatopetrské náměstí, abychom viděli baziliku sv. Petra zevnitř. Asi si říkáte, co se stalo s online vstupenkami, tak sem bohužel nešli koupit, protože vstup byl zadarmo. Asi 10 minut trvalo, než jsme našli konec fronty, který se jako had klikatil celým náměstím, stáli jsme tam 2 hodiny, ale výhled z kopule na Řím a Vatikán za to stál :) Následovalo líné a deštivé courání Římem, lehký geocaching a večer jsme vyrazili na Happy hour v římském stylu, jak jsme se dočetli v průvodci. Bar, který nás zlákal, měl před dveřmi ceduli drink 8 € + buffet free. Tak jsme nesměle vešli dovnitř. „Brý den, my jdeme na tu Happy hour.“  Číšník nás posadil ke stolu a ptá se, co si dáme. „My by jsme chtěli tu Happy hour“,znovu zopakujeme.  Podá nám tedy menu, ať si vybereme drink. „A to můžeme jakejkoliv? A pak můžeme jít na bar pro nějaké to jídlo? A můžeme jít i dvakrát? A třikrát? Číšník byl asi na podobné dotazy zvyklý. A všechno nám ledabyle odsouhlasil. Nehorázně jsme se tedy výborným buffetem přecpali a smáli se mladým Angličanům, kteří přišli taky na Happy hour a měli podobné dotazy jako my.

4. den

„Dvě piccola, šéfe.“ Dnes už jsme stihli jenom malého panáka espressa na jednom příjemném náměstíčku a vyrazili k domovu. Po italské stravě se mi začalo stýskat hned v letadle, kdy nám letušky přinesly ke svačině housku s vysočinou. Brou chuť.

PS – Kdo má zájem o tabulku nákladů výletu v excelu? :-D