Cyklo-trip do Chorvatska II.

II. ČÁST – Krize aneb nepojedeme radši domů?

DEN III. – 27. červen

Dnes jsme sice vstávali o hodinu a půl dřív, ale na cestu jsme se vydali jen asi o 20 minut dřív než včera. Na tom timingu budeme muset ještě asi zapracovat. Hned ráno Pepa testuje na vlastní kůži rakouskou půdu. Ať žijí nášlapy! Pak téměř sprinterská etapa (při které se učíme znamenité spolupráci v pelotonu) k břehům Dunaje, kde jsme podle mapy tušili most. Nebyl tam a vhodné místo k přebrodění taky nikde, protože jsme se báli, že by nás mohl přejet některý z parníků. Zjišťujeme, že když jsou přes řeku na mapě čárky, tak to neznamená cestu, ale přívoz. Obědváme na anglicky střiženém pažitu, vyhodnocujeme naší situaci, diskutujeme, zda obětovat peníze za přívoz nebo si trochu zajet a hlavně obdivujeme záchody místní restaurace, kde hrají vídeňští klasikové. Volíme možnost projet se s koly po Dunaji a za pár éček jsme v cukuletu na pravém břehu, na kterém hned zažíváme první větší stoupání.

V 14:44 opouštíme Niederösterreich a vjíždíme do další spolkové země, a to do Burgenlandu. Odpoledne dobýváme známé rakouské letovisko Neusiedler See, o kterém jsem sice nikdy před tím neslyšel, dokonce ani v mapě jsem si ho nikdy nevšiml, což je s podivem, protože je poměrně veliké. Vězte ale, že tam je a že je wunderbar. Vetřeli jsme se tam bez placení vstupného a poprvé za dovolenou jsme se i umyli. Po dlouhém válení na „pláži“ a přemítání, jestli by nám doma uvěřili, že jsme byli u moře, kdybychom se tady vyfotili u nějaké plachetnice s pěknými děvčaty v plavkách. Po prozření, že bychom k tomu místní Němkyně asi nepřesvědčili, natož abychom jich našli větší počet pohledných, jsme naházeli bagáž zase na nosiče a stezkou lemovanou mokřady jsme pokračovali v cestě. Nocleh jsme tentokrát uspořádali v parčíku na konci města Mörbisch am See. Komárů je tu stejně jako včera, tak jsme se rozhodli postavit stan a dopřát si kvalitní pánskou saunu. Za zvuku pleskání kapek našeho potu dopadajících na karimatky jsme během pár hodin usnuli, jako když nás do vody hodí.

Sumář: nocleh: Mörbisch am See | ujeto: 110,44 km za 5 h 53 m 8 s | průměrná rychlost: 18,76 km/h | max. rychlost: 48,06 km/h

DEN IV. – 28. červen

Poprvé teplá snídaně!!! Jáhlová kaše sice konzistencí i barvou připomínala epoxid s pilinami, ale za soustavného přisypávání cukru, rozinek a banánů se to dalo jíst (a po návratu domů dokonce i umýt ze všech záhybů ešusu). Hned ráno jsme asi na 10 km vjeli do Maďarska, kde se rapidně zhoršila kvalita povrchu a následně i naší orientace, jelikož jsme opustili zmapované úseky a pokračovali jen s pomocí 15 let starého autoatlasu, což se nám zanedlouho po obědě v Oberpullensdorfu stalo osudným. Silnice, po které jsme chtěli jet, se v reálu zkrátka nevyskytovala. Projeli jsme se ovšem po lesních cestách, objevili jsme komunikace nové, dosud nezakreslené a v jednom případě dokonce i celé město složené jen z hotelů a tobogánu. Tam jsme si sice zprvu užili jízdu po novém a hladkém asfaltu, ale po zjištění, že tato krásná silnice končí zase jen u hotelu, jsme opět museli udělat čelem vzad, aby nám zakrátko řekli policisté, že jsme jeli dobře, akorát jsme neodbočili na starou silnici, která vede za ubytovacími komplexy. My jsme začínali být také mírně zakomplexovaní, ale už nám nic nebránilo šlapat vesele do dalších kopců, obohaceni o 30 km v nohách navíc a zážitku v podobě cyklokrosové vložky. Tomáš ještě k tomu stačil cestou chytnout excelentního hlaďáka, takže bylo veselo. Okolo 7. hodiny jsme se vrátili zpět do Rakouska a v nejbližším háječku jsme vyčerpaní padli do stanu.

Sumář: nocleh: okraj lesní cesty kousek od městečka Rechnitz | ujeto: 114,89 km za 6 h 27 m 8 s | průměrná rychlost: 17,8 km/h | max. rychlost: v důsledku únavy nezanesena