Cyklo-trip do Chorvatska III.

III. ČÁST – Celkem dobro došli do Chorvatska

DEN V. – 29. červen

Vstáváme až po 9. hodině, takže díky vaření ovesné kaše v městském parku vyjíždíme okolo desáté a to už teploměr na benzině hlásí asi 36 stupňů Celsiovo. Miluji léto. Začínáme dlouhatánským stoupáním, kde už někteří začínají sesedat ze sedel, což znamená, že to Honza vyjíždí ve stoje, zatímco jiní tlačí. Ocitáme se nejvýše, co jsme zatím byli (asi tak 450 m.n.m…jak se sakra máme dostat do ještě více než dvojnásobné výšky?). Kocháme se překrásnými panorámatami viničných vrchů. Užíváme si sjezd zpět do nudných rovin, za které jsme opět na chvíli rádi, a svištíme vstříc pauze na oběd. Poslední rakouský Mittagessen trávíme u dětského bazénku příjemné plovárny, kde se myjeme, koupáme, pijeme, jíme a posloucháme hlasitě hrající letní hity včetně Takatá. Posilněni o nové kulturní zážitky vjíždíme opět krátce do Maďarska, jelikož nechceme zbytečně šlapat do kopců. Maďarské silnice jsou kapitola sama pro sebe, jak řekl Tomáš, po pár kilometrech tamních silnic mluví maďarsky úplně každý, jelikož má jazyk celý rozkousaný. Překvapuje nás malá přeháňka, tak hrajeme karty v zahradním altánku a obdivujeme poblíž zaparkovaný tank. Večeři vaříme přímo na hranicích s Rakouskem a posléze objevujeme skvělé nocležiště. Jelikož je kukuřice stále vyšší a vyšší (ať už je to tím, že jsme pořád jižněji a jižněji nebo tím, že už jsme na cestě 6 dní), tak jsme to zapíchli na travnatou cestu vedoucí skrze ni a nikdo neměl šanci nás vidět. Když se v průběhu večera začalo ozývat střílení z nedalekého posedu, tak nám začali docházet i nevýhody neviditelnosti, ale věříme v neprůstřelnost stanu a usínáme.

Sumář: nocleh: cesta u Künstlerdorf Neumarktan der Raab | ujeto: 76,65 km za 4 h 4 m 19 s | průměrná rychlost: 18,82 km/h | max. rychlost: 43,29 km/h

DEN VI. – 30.6.

Vstávání v půl 7 a asi tak v 8 jsme už byli na cestě, i díky tomu, že jsme nemuseli vyndávat broky z našich kol, což bylo skvělý. Vyrážíme směr Slovinsko, ale opět přes Maďarsko, abychom se vyhnuli kopcům, takže nás mírně zaskočilo táhlé 14% stoupání, ve kterém jsme se museli hodně přemlouvat. Nahoře jsme se mrkli, kterým směrem je Kuzma, a už svištíme do Slovinského vnitrozemí. V půl 12 už máme za sebou 60,5 km a jelikož je okolní teplota asi o 3 stupně vyšší než průměrná teplota lidského těla, volíme variantu pauzy v Murské Sobotě s dlouhou válečkou v městském parku pod památníkem padlým junakom v boju za svobodo Jugoslavije. Okolo půl 3 už zase letíme po Slovinských rovinách, je nám krásně a jízda nás baví (teda alespoň mě určitě). V Razkrižje překonáváme celkem bez problémů státní hranice, akorát Honza jako správný turista má doklady až úplně na dně brašen, aby mu je neukradli, a po projetí slovinské celnice je tam opět pečlivě ukrývá, aby je za 100 metrů na té chorvatské opět hledal. Tam jsme jedné příslušnici slíbili, že u nich budeme asi týden a těšíme se dál. Ovšem asi po 15 km nás nálada přešla, protože 8-14% stoupání střídalo většinou podobné klesání a to hned několikrát za sebou. Zkrátka jsme toho brzy měli plná trika a byli rádi, že jsme dorazili do města Čakovec a uvařili večeři v podhradí místního hradu. Najít místo pro postavení stanu bylo těžší než kdykoliv před tím, jelikož jsme se chtěli vyhnout pokutám a vězením, což nám podle mnoha cestovatelských fór hrozilo za táboření na divoko. Takže jsme ještě poměrně dlouho šlapali za soustavného pronásledování komáry okolo několika černých skládek po polní cestě, než jsme si dovolili risknout utáboření.

Sumář: nocleh: mezi poli u města Čakovec (přesné místo uvedu až po promlčení tohoto přestupku) | ujeto: 114,4 km za 5 h 48 m a 33 s | průměrná rychlost: 19,64 km/h | max. rychlost: 47,11 km/h