Cyklo-trip do Chorvatska IV.

IV. ČÁST  – Na krev

DEN VII. – 1. červenec

Vstáváme brzo, abychom unikli spravedlnosti, a snídáme v jedné vesničce nedaleko města Varaždin u pomníku připomínajícím něco z 1. poloviny 17. století a rozjímáme, jestli byla někdy nějaká bitva u Varaždina nebo ne. Probíhá porada, zda jsme schopni dojet až do Karlovače. Znamenalo by to dát asi 180 km, ale vypadá to na hodně rovin a plánujeme tam den pauzy, takže proč se o to nepokusit. Ovšem horko je dnes snad největší za celou dovolenou. U nás by nejspíš meteorologové nedoporučovali neotvírat ani okna internetových prohlížečů a my odkrajujeme z naší trasy kilometr za kilometrem. Po obědě ovšem přichází další krize tohoto výletu a tentokrát v mém podání. Na nekonečné rovině směrem k Záhřebu se přestávám potit a litry vypité vody začínám vylučovat jen ve formě čůrání a to vše v doprovodu zimnice a motání hlavy. Takže máme jasno, měníme plán a budeme spát v chorvatském hlavním městě, kde by podle našich mapových podkladů měli být dokonce 2 kempy a konec konců už od začátku plánování cesty se tam Honza chtěl podívat i přes naše námitky, že to bude utrpení. Z hlavní silnice se rázem stává silnice čtyřproudá. Naštěstí při ní vede na chodníku cyklostezka. Po pár desítkách metrů nás přechod posílá na druhou stranu, kde stezka pokračuje. Tam se nejdříve objevují vyfrézované úseky a za chvíli veškeré náznaky chodníku mizí a my jsme nucení překonat přebíhávat čtyři proudy, abychom mohli pokračovat alespoň v minimálním bezpečí. Intenzita a sprostota nadávek kolujících v mé hlavě směrem k chorvatské infrastruktuře se zvyšuje a nepomáhá ani po kilometru nově začínající chodník. Obrubník má přes 20 cm a po chvilce se začíná postupně přibližovat k mému kolu. Nejdřív tomu nevěnuji pozornost a vzhledem k mému psychickému stavu, to pokládám za optický klam, ale když to dojde tak daleko, že levá strana brašen začne vyčnívat do silnice, kde nemalou rychlostí jezdí jedno auto za druhým a pravá strana drhne o nízká svodidla, za kterými je asi pětimetrová díra na koleje, tak už mám nahnáno více než ze všech čertů a mikulášů dohromady. Sesedám z kola a dál se pohybuji už jen plížením a nejsem jediný. Být v Záhřebu vozíčkářem nebo cyklistou, tak bych si asi ustřelil hlavu. Naštěstí se po nekonečných metrech ploužení ocitáme snad konečně ve městě a na širokém chodníku. Soustředím se už jen na šlapání a slepě následují mé přátelé, a když po nekonečných hodinách konečně zastavujeme u pekárny, kde do sebe a na sebe naleji asi litr a půl vody a sním jablečného buráka, tak je mi konečně trochu lépe. Po krátkém odpočinku opět nasedáme na kola a blížíme se k místu kempu. Jako zlatý hřeb dne, tam kemp nebyl, jen nějaká pouť s diskárnou nebo co. Na radu místních jedeme k blízkému hotelu Zagreb, který prý není expensive. Cena nakonec opravdu nebyla nijak hrozná a pořádná sprcha a hlavně postel neskutečně po týdnu bodla. Navíc se zrovna hrálo finále mistrovství Evropy ve fotbale, z čehož jsme měli ohromnou radost, že neprošvihneme a po prvním poločase jsme vytuhli. 

Sumář: nocleh: Hotel Zagreb | ujeto: 136,33 km za 7 h 8 m 2 s | průměrná rychlost: 19,10 km/h | max. rychlost: 48,78 km/h

DEN VIII. – 2.6

DEN VIII. – 2. červenec

Ráno vstáváme plni sil a při tradiční snídani v městském parku se shodujeme, že Záhřeb je fakt díra. Celkem bez problému se z něj vymotáváme, zdoláváme pár kopečku a pak už zase roviny. Po 40km oběd před sámoškou ve vesnici, kde připadají snad 2 traktory na jednoho obyvatele a jako správní lidé 21. století jezdí svými vozidly i nakupovat a motor nechávají zásadně běžet, ať už jsou vevnitř sebedéle. Po čtyřech hodinách opět nasedáme na kola a užíváme si jízdu do Karlovače. Tato část Chorvatska je opravdu velmi zaostalá, pokřivené sloupy elektrického vedení, domy z hlíny a prken, dokonce i přesličky tu měří pořád ještě téměř metr. V Karlovači si Honza konečně mění kuny a zjišťujeme, že kemp je asi 10 km od města, tak dokupujeme zásoby a ještě chvilku pokračujeme v jízdě. Kemp Brig nedaleko městečka DugaResa nás příjemně překvapil. Čistá modrá řeka, příznivá ceny a hlavně na baru Staropramen :) Myslete si o tomto pivu, co chcete, ale tak úžasnou chuť pro mě snad žádné ještě nemělo.Noc všichni kromě Honzy trávíme pod širákem, užíváme se omamný chladný říční vzduch a Tomáš prý poprvé v životě vidí světlušky (a to dodneška nevím jestli nekecal :D).

Sumář: nocleh: Kemp Brig | ujeto: 78,98 km za 3 h 57 m 40 s | průměrná rychlost: 19,94 km/h | max. rychlost 52,89 km/h

DEN IX. – 3. červenec

Den pauzy začínáme s Pepou 10km cestou pro Nutelu ke snídani, která je s kruhem opravdu skvostná. Poté pokračujeme v aktivním odpočinku. Plaveme a lezeme na místní vodopád (asi 40 cm vysoký) a celkově moc nezahálíme. Poledne jsme strávili naší obvyklou činností, a to válením. Po pár hodinách jsme se odhodlali k vyprání našeho ošacení, je až neuvěřitelné jak špinavá voda tekla z našich dresů. Pak začínáme s údržbou. Myjeme, foukáme, mažeme kola, šijeme si brašny a pak už zase válíme a koupáme. Odpoledne přichází dešťové srážky. Takhle vytrvalý déšť jsme za naší dovolenou ještě nezažili, pršelo skoro půl hodiny, tak jsme se uchýlili do místní občerstvovací stanice, klopíme do sebe Staráče a Tomáš neustále prohrává v Dudákovi. Kvůli večeři opět šlapeme 10 km. Večer Pepa slaví narozeniny, přejeme mu vše nejlepší a předáváme citronového Radlera. Vypijeme každý ještě 2 pivka a opět usínáme pod širákem.