I. ČÁST – Mit dem Rad, Kamerad
Ihned po vystřízlivění z oslav úspěšného návratu z Chorvatska mi bylo jasné, že příští rok musíme podniknout něco podobného. Plánování probíhalo spíše ve formě snění celý rok, na jaře však začínalo získávat reálnější obrysy. Bohužel Tomáš s Honzou se museli věnovat studiu a práci a Petr hudbě, fanynkám a péči o naší přírodu. Naštěstí loňský počin zaznamenal veliký úspěch a každý chtěl být jako my! A tak jsem se domluvil s Exithem, který si studijní povinnosti rozumně nechal na podzim, není tak hudebně nadaný, recyklaci se mohl věnovat i cestou a cyklista je taktéž nadšený. Rozvrhli jsme trasu, vytyčili cíl v Salzburgu a zkusili přemluvit Ondru, aby jakožto zkušený sportovec jel s námi a diktoval tempo. Ten se sice zprvu cukal, když jsem mu však řekl v pátek, že v neděli ráno se odjíždí, tak odvětil, že může nejdřív v pondělí a bylo rozhodnuto.
DEN I. – 1. červenec
Sraz v 9:00 u domažlické kašny. Ondra přijíždí v půl 10 a prý ještě musí domů. Odjezd v 10:00 od Kupilíků s písní na rtu. Vyježděná trasa na Babylon byla vcelku v pohodě, avšak pak přichází první kopce a hlavně Ovčí vrch. Po tomto stoupání padáme vyčerpáním a možná začínáme litovat, že jsme radši nenaplánovali cíl u babylonského koupaliště. Využíváme posledních zbytků českého signálu k loučení se s nejbližšími a brečení do telefonu, že nás bolí nohy. Prvotní krizi překonáváme a ve Furthu v íčku fasujeme mapy a začínáme bloudit. Naštěstí jsem hned první den mohl dokázat mé přednosti a perfektní němčinou státem uznanou jako chvalitebnou zjišťuji kudy dál. V Kötztingu se situace opakuje, zde jsou však lidé tak dobří, že nám jeden z nich nabízí doprovod ke kýžené křižovatce. Svižným tempem to také udělal a chvílemi jsme měli co dělat abychom se ho udrželi. Po mnoha dících a rozloučení jsme si dopřáli krátkou pauzu, abychom se z této spurterské vložky vzpamatovali. Následující cesta po bývalých kolejích byla překvapivě super i díky tomu, že z kolejí zbyl jen násep a jelo se celou cestu prakticky po rovině. Ve Viechtachu ale už začínáme mít dost a asi po 8 km se ubytováváme na louce hned vedle cyklostezky a rozhodujeme se nocovat unter freiem Himmel.
Zusammenfassung:
- nocleh: louka za Viechtachem
- najeto: 74,68 km za 4 hod 14 min a 58 s
- průměrná rychlost: 17,57 km/h
- max. rychlost 55,48 km/h
DEN II. – 2. červenec
Vstávání se nám nějak nevyvedlo a sic nasyceni kaší odjíždíme až po desáté hodině. Prvních 20 km bylo pořád nahoru a dolu, ale čím blíže Deggendorfu jsme byli, tím se jelo lépe. Na jeho předměstí jsme v rámci dodržování vyváženého jídelníčku dali každý jednoho číze a po koupeli v umyvadle se vydali vstříc dalšímu typickému městskému bloudění. Po několika okruzích a návštěvě místního hřbitova konečně nalézáme Dunaj a věříme, že teď už nás nic zastavit. Po jeho proudu to frčí opravdu bezvadně a asi po 10 km zastavujeme na oběd důkladnou očistu těla u průzračně čisté pískovny. Stejně jako včera ani dnes nesmí chybět pravidelné zastávky na radlery a poznání místních hospod a jiných prodejců alkoholu. Další problémy přicházejí až ve Vilshofenu, kde opět hledáme Dunaj a most přes něj. Naštěstí i zde jsou dobří lidé, cestu nalézáme a podél vilshofenského flugplatzu pokračujeme v krasojízdě. Tábor nakonec rozbíjíme na protipovodňovém valu a na přilehlém molu večeříme při pozorování západu slunce, pirátských parníků, hasičských lodí a piva rychle mizícího z plechovek. Větší romantiku bychom ani nenaplánovali. Dneska spíme ve stanu, včera byla zima!
Zusammenfassung:
- nocleh: protipovodňová hráz 10 km před Passau
- ujeto: 84,48 km za 4 hod 28 min a 38 s
- průměrná rychlost: 18,86 km/h
- max. rychlost: 45,31 km/h
Líbí se Vám tento příspěvek?
Udělejte autorovi radost a přispějte komentářem nebo o něm dejte vědět i ostatním.