Niceland

Země ohně a ledu. Asi týden před tím, než jsme vyrazili, to vypadalo, že uvidíme oboje, led i oheň. Neboť novinky.cz každý den informovaly o blížící se katastrofě v podobě výbuchu sopky Bárdarbunga. My jsme se ale nezalekli, koupili softshelky a ručníky, které vypadají jako hadříky na monitor, a jeli. Říkala jsem si, aspoň přivezu babičce ještě horké lávové kameny.

Ačkoliv jsme nevěděli, co se všechno dá za týden stihnout, podařilo se nám celkem v pohodě objet celý ostrov a rozhodně to nebylo stylem „vyfotit, hned skončit do auta a jet zase dál.“ Takže to nejlepší z Najslendu bych viděla asi takhle:

Po tom týdnu mohu o sobě skoro neskromně prohlásit, že jsem odbornice na vodopády. Kolik jsme jich viděli, ani nejde spočítat. Vodopády široké, kaskádové, s duhou, se dvěma duhami, bez duhy, ty, které se dají obejít kolem dokola, včetně nejmohutnějšího evropského vodopádu Dettifoss. Opravdu dechberoucí.

O pár týdnů jsme bohužel nestihli festival langust v přístavním Höfnu, který podle Lonely Planetu vypadal na slušnou týdenní párty. Ale my jsme sem nejeli za stravou, ale za přírodou, protože hlavní pochoutky jsou plesnivé žraločí maso (v žebříčku TOP 10 nejhnusnějších jídel světa) a ovar z ovčí hlavy. Takže jsme žili z Prima pauzy a Dobrého hostince. (Tohle není product placement, protože to bylo taky pěkně hnusný.) Avšak stihli jsme takzvané Réttir, kdy se ovce vracejí z volných pastvin, kde žily v létě. Do ohrad je mají dle průvodce nahánět jezdci na koních. Takhle jsme tedy nejednou narazili na obrovskou ovčí kolonii podél silnice, a za nimi naháněči na krosových motorkách. Inu, doba pokročila.

Co rozhodně patří k Islandu, jsou horké prameny a bazény. Místní nechodí po práci do hospody, ale pokecat do bazénu! V každém menším městečku se alespoň jeden najde a cena vstupného proti ostatním cenám na Islandu byla celkem peněženka´s friendly. Nejlepší námi navštívené byly přírodní lázně Mývatn. Vzduch 12°C, voda 40°C, plavat se nedalo, protože po dvou tempech byl člověk naprosto vyčerpaný, ale jen tak ležet a koukat na okolní sopky a hory, to byla bomba.

V přístavním městečku Húsavík jsme za 50 € koupili výlet lodí na pozorování velryb v Grónském moři. Leták sliboval 98% úspěšnost, že nějakou velrybu uvidíme a lákal nás na plejtváka obrovského, největšího savce planety, a pak taky na horkou čokoládu a skořicového šneka. Po hodině plavby, kdy stále žádná ryba na obzoru a moderátor hlásil do mikrofonu něco o rackovi, který letěl kolem, a o krásné viditelnosti okolních hor, jsem trochu přestávala doufat. Hm, takhle drahou horkou čokoládu jsem ještě neměla.

Ale pak se přeci jenom někde v dálce mihl ocas velryby. Nabrali jsme rychlost a uháněli za ní. Moderátor použil taktiku hodin, příď lodi byla 12, napravo 1, 2, 3; nalevo 9, 10, 11. A pak začal hulákat do mikrofonu: „Whale on 10.“ Všichni jsme letěli nalevo. „Whale on 2!“ Celé osazenstvo letělo včele s Japonci napravo. Můj přimrzlý prst na spoušti občas sebou cuknul a náhodou také nějaký ten velrybí ocas vyfotil. Plejtvák to sice nebyl, ale ryba s názvem Humpback whale neboli Keporkak, jejíž mohutná ploutev nebo ocas byl také dost působivý, přičteme-li k tomu ještě zapadající slunce a Grónsko v dáli. Celá paluba včetně mě byla tedy na cestě zpátky spokojená.

To sum up (zdravím Klub přátel layoutů a červené učebnice), Island mě zasáhl svou ohromující živelnou krásou, tryskajícími gejsíry, bublajícími bahenními sopkami, tichými fjordy, ledovcovovými lagunami a lávovým polem a tak dále. Naprosto jedinečná příroda, která není zasažena komerčním životem. (Pamatuji si, jak mě u Stonehenge dost překvapil Starbucks u vstupu.) U většiny přírodních památek není žádný plot, provaz, cesta, odkud máte fotit, můžete jít až do úplné těsné blízkosti běsnícího vodopádu nebo sedět na okraji kráteru. Respekt před tím, co tady příroda vytvořila!

PS – samozřejmě na vás čeká barevná tabulka nákladů v excelu, kdo má zájem? :)