Vysoko v horách III.

Proplazili jsme se se dvorkem kolem horské chaty a jen k nám zpoza jejího rohu dorazila ozvěna uhulákané němčiny – to paňmáma asi okřiknula personál. Hlavně se neotáčet, nic jsme neslyšeli! Co kdyby náhodou mluvila na nás, přece jí nedáme najevo, že ji posloucháme.

Do dvorku ústí stezka, po níž máme v plánu pokračovat v naději, že nás dovede k nějakému rozumnému tábořišti. Abychom se na cestu dostali, musíme ale nejdřív překonat všudypřítomný plot proti místnímu skotu. To lze jedině přes průchody, které (jak už víme z dřívějška) jsou silně nekompatibilní s našimi krosnami. Na turisty se tu vůbec nemyslelo!

Protože už prolézáme skrz tuto bariéru poněkolikáté, podaří se nám to bez zádrhelů a můžeme pokračovat. Stezka se klikatí mezi stromky a my se rozhlížíme po jezeru, jež avizovala mapka. "Vypadá to tu dost udržovaně," říkáme si, "snad nás odsud nikdo nepožene." Vydupeme schody, které musel stavět nějaký megaloman, a už slyšíme vodu! Jsme u jezera. 

Großer Scheibelsee i s jeho okolím nás opravdu uchvátilo. Rozlehlá vodní plocha obklopená horami, z nichž do ní stéká řada potoků; naproti pastvina, jež se lehce zvedá a následně taky přechází ve skálu. Dokonce je tu i posezení (nejspíš přičiněním majitelů chaty) a automat na prodej krmiva pro ryby. Ten by tu být ani nemusel.

Výborně, máme tábořiště. Konečně můžeme rozbalit ještě z rána nacucané stany a konečně si můžeme udělat společnou fotku, bez té bychom odjet nemohli!

Jezero mě trochu láká ke koupání. Nakonec kdy se mi zase poštěstí koupat se v obklopení hor? Po tom, co si v něm ale opláchnu nohy, přestanu mít koupací choutky. To by nedopadlo dobře. Raději se připojuji k ostatním, kteří již hodují na lavičce. Přenosný planový vařič opět jede na plné obrátky, aby se nám uvařil čaj a polévka. 

Když jsou naše žaludky nasyceny aspoň do takové míry, že nám v nich nekručí, shodujeme se, že tenhle večer bychom si mohli něco zahrát. Ne, na scénu nepřichází Černé historky, ačkoliv Klárce by to dozajista udělalo radost. Příběhy s těžko uvěřitelným koncem pro tentokrát nahrazuje staré dobré Kvarteto. Hra, kterou jsem hrál naposledy možná před 15 lety – a je to poznat, první kolo projíždím na plné čáře. 

Abychom to neměli tak jednoduché (pro změnu :D), zvolila Klárka Kvarteto, kde nejsou jen čísla a písmena, jak tomu bývá zvykem, ale plemena psů. Každopádně hra nám rychle utekla a začalo se stmívat, čas jít spát. Takže vyčůrat a šup do stanů.

Den poslední

Nádherné vstávání! Počasí se konečně umoudřilo a nás kolem půl 8 probudilo intenzivní sluníčko (a hlavně budík). Výhled, který se mi naskytl po rozevření vchodového zipu u stanu, bych bral každý den. Člověku se hned líp vstává, a to i za cenu toho, že leze do ledových nasáklých bot.

Dnes máme v plánu výlet do Pasova, a tak nás trochu tlačí čas. Proto se rychle nasnídáme a už se pouštíme do balení stanů. Než jsme se stačili nasnídat, krásně oschnuly od ranní rosy. Zametáme po sobě poslední stopy a opouštíme krásné tabořiště, kde jsme nepotkali jedinou živou bytost, ač jsme se obávali, aby nás v něm někdo nenačapal.

Kolem horské chaty se vracíme zpět a scházíme k nedalekému parkovišti, kde k našemu potěšení nalézáme fábinu tak, jak ji tam Kuba zaparkoval. Přichází příjemná záležitost, totiž přezutí do suchých bot. Najednou mi moje tenisky připadají asi desetkrát pohodlnější, než ve skutečnosti jsou. Z krosen vyndaváme jen to potřebné, nasedáme do auta a loučíme se s taurským pohořím.

Je celkem fajn, že na dálnici už nemusíme v každém tunelu napjatě čekat, jestli za ním nebude pršet. Protože neprší vůbec. Po necelých 200 kilometrech už křížíme brány německého Pasova.

Město tří řek

Parkujeme v nějakém parkcentru, kde ale nemůžeme najít automat na lístky. Nezbývá než se přilepit na některého z Němců, jenž jsem rovněž zakotvil svůj vůz.

Hledáme jídlo. Ačkoliv je tu bar nebo restaurace na každém rohu, selekce je nesnadná. Někde mají moc draze, jinde nenadchne nabídka. My máme ale fakt hlad, a proto vybíráme jen z jedné ulice. Nakonec usedneme na zahrádku, která láká na špagety. Přichází obsluha, aby nám objednala pití. Klárka si objednává německy, Kuba taky, já něčím, co možná někdy připomínalo němčinu a Barča anglicky. Chudák čísník. No, aspoň vím, že příště můžu taky přepnout na anglinu, uf. Z donesených jídelních lístků jsme trochu nesví – špagety bez masa, burger bez masa, maso bez masa? Aha, on je to veganský bar. Sranda.

Čekání na pokrmy si krátíme rozhlížením po okolí. Naproti baru je sekáč. Ono kdyby takhle vypadal sekáč v Čechách, tak v něm rozhodně nezavadíme o sekáčovou cenu. Naše rozpaky z protější budovy utišuje hlas: "To je obyčejnej sekáč." Hele, Čech! Následně zjišťujeme, že pán, jenž se k nám připojil, není jen Čech, ale taky majitel baru, který nás svojí veganskou nabídkou zaskočil. A tak si chvíli povídáme a netrpělivě čekáme na jídlo.

Chvíli to trvalo. Vlastně asi hodinu. Ale za ten gurmánský zážitek to stálo! Po obědě se vydáváme na procházku centrem. Uličkami se proklikatíme až k Dómu sv. Štěpána, kde jsou uloženy největší kostelní varhany. Vstup dovnitř je zdarma.

Dostáváme se na nějaké náměstíčko, kde na schodech sepisuji pohledy. Naším dalším cílem je soutok všech tří řek, na kterých Pasov leží, a sice Dunaj, Inn a Ilz. Odněkud víme (ani nevím odkud), že každá z řek má jinou barvu. Když jsme se ale podívali na pohledy, které v centru prodávali, nechtěli jsme věřit, že by ta barevná odlišnost byla až tak radikální. Pohledy jsme označili za photoshop. A tak nás pak celkem překvapuje, že na vývěsní desce u soutoku jsou řeky rovněž tak výrazně odlišeny. Snažíme se dopátrat, zda je to vidět i pouhým okem na vodě, která všude kolem protéká, ale marně. Tak si aspoň uděláme další společnou fotku.

Čas se nám krátí a pomalu bychom měli vyrazit směrem domů, přeci jen nás ještě čeká nějaká ta stovka kilometrů...

Epilog

Výlet do Alp se mi líbil.

Tak bych ten článek ukončil, kdyby to byla moje slohovka v páté třídě :D Každopádně ta věta má pravdu. Hory jsou nádherné bez ohledu na to, jestli prší a jsou zahaleny v mracích, nebo je krásně jasno. Jestliže máte rádi adrenalin a krásnou přírodu, pak si kempování ve vysokých nadmořských výškách a šplhání po vrcholcích musíte zákonitě užít. Už teď se těším, až se tam zase někdy podívám.

Pár poznatků pro vytrvalé čtenáře

• Vysokohorský tlak nafukuje balené potraviny.
• I kvůli němu se na horách neběhá, prostě to nejde udejchat.
• Stan s lankovým upevněním po hranách je mnohem větru odolnější než s upevněním po stěnách.
• Hašlerky na túrách nemají chybu!
• Dvakrát čti (cedule), jednou jdi.
• Pytlíková pláštěnka v kombinaci s krosnou nadělá víc škody než užitku.
• Do Apl jen s pohorkami (už mě nenapadne přemýšlet o jiné obuvi).
• Kvarteto je brutálně strategická hra.
• I když je krosna plná, ještě se do ní něco vejde.
• Z krosny vůbec nebolí záda ani nic jiného.
• Ne všechny ohradníky jsou vypnuté jako v Čechách.
• Když už nevíš kudy, jdi po červené.