Ausflug do Rakous II.

II. ČÁST – Příští rok jedu radši na Mácháč!

DEN III. – 3. červenec

Budíček v 7 a vstáváme dokonce už v půl 8. Unglaublich! Do Pasova je to furt po rovině, díky čemuž si toto ráno řádně užíváme. V centru tohoto Dreiflüssestadt si při pohledu na stopy zanechané největší povodní, která toto město postihla, pochvalujeme výběr termínu a kocháme se soutokem a historickým centrem. Je tu krásně, ale tlačením kol místními uličkami mi klesá rychlostní průměr. Po více než hodině Passau bez větších problémů opouštíme. Vydáváme se po pravém břehu Innu proti proudu a tím i proti doporučenému směru námi zvolené Taurské cyklostezky. Většina cest je tady štěrkovitá, takže to nefičí tak parádně jako před tím, ale žádná veliká stoupání se proti nám neobjevují, kromě případů, kdy musíme kvůli podemletým břehům od nedávné Hochwasser zvolit nemilé objížďky.  Na druhou stranu, ty jsou na této cyklostezce značeny mnohdy lépe než na klasických silnicích u nás, takže bloudíme jen jednou, kdy vjíždíme na zahradu nějakého domu.

Okolo páté smáčíme naše zaprášené údy v krásné a studené horské řece, načež začíná pršet, tak zase balíme a vyjíždíme. Naštěstí za chvíli přestává a naneštěstí krátce na to Exith píchl zadní kolo, a tak přichází chvíle pro servisní tým. Ten bychom na příští expedici měli možná trochu posílit, ale i tak se dílo podařilo. I díky tomu dorážíme krátce před 8 hodinou do rodiště jednoho vyhořelého malíře – Braunau am Inn. Doplňujeme vodu, okoušíme veřejné záchody, a jelikož stále trochu mží a jsme moc líní, tak si k večeři dopřáváme typický hornorakouský pokrm – das Kebab. Stan stavíme na rohu starého fotbalového hřiště, což slibuje kvalitní spánek na rovné zemi. Exith odpadá. S Ondrou si dáváme ještě 2 piva, slavíme narozeniny kamaráda Petra a jdeme taky na kotě.

Zusammenfassung:

• nocleh: fotbalové hřiště u Braunau am Inn
• najeto: 87,71 km za 4 hod 59 min a 8 s
• průměrná rychlost: 17,59 km/h
• max. rychlost: 44,48 km/h

DEN IV. – 4. červenec

Stejně jako minulou noc spíme u nějaké vodní výpustě, která každou chvíli koná svoji práci a to poměrně hlasitě. V tichu bychom se snad už ani nevyspali. Ráno jedou Martin s Ondrou odeslat pohledy pro jejich milé na druhou stranu řeky do Německé spolkové republiky. Máme v plánu opustit poinní a vyrazit krapet víc do vnitrozemí, abychom si užili trochu kopců. Profil je však velmi podobný předchozím stezkám. Chvilku po obědě přichází další defekt. Při řazení zachrastí v přehazovačce a já najednou šlapu naprázdno. Za mnou se ozývá Martin s nemilosrdnou diagnózou sbíraje ze země šroubky a ozubené kolečko. Pouštíme se do zatraceně špinavé práce a doufáme, že to není tak hrozné, jak to vypadá…

Pokračování příště. Byl jsem donucen hodit kolo na záda zbytek cesty jít pěšky? Bude to poslední defekt? Kolikrát ještě zabloudíme a jak je možné, že nakonec málem skončíme na Čerchově? A nejsou nakonec německé dráhy horší než ty české? Poslední část trilogie již brzy ve vašich internetech. Druhé díly prý bývají nejslabší, tak dejte tomu třetímu šanci!